Supra dalekohledy

Prstencové zatmění Slunce 3.10.2005 Španělsko

V minulých dnech jsme uskutečnili cestu za zatměním Slunce a po některých zajímavých místech Španělska.

První zastávkou byla ještě na francouzské straně astronomická observatoř Pic du Midi de Bigore na stejnojmenném vrcholu ve výšce 2.850 m.n.m. Ještě předtím ale nutno pochválit marketing observatoře - nejbližší dálniční odpočívadlo je označeno jako astronomické, disponuje nejen bufetem, ale i krámkem s upomínkovými předměty (včetně potřebných teplých mikin) a v malém sále běží 15ti minutová smyčka o observatoři (obsah krom obrazového hodnotit nemohu, francouzštinou bohužel nevládnu). Samotná astronomická expozice na observatoři objasňuje stavbu a vývoj zdejší observatoře a představuje modely dalekohledů umístěných v kopulích. Počasí se mimořádně vydařilo (den před tím nebylo vidět na krok skrz mlhu) a odměnilo nás nádhernými výhledy do kraje. Pro ty, kteří plánují cestu tímto směrem, zpáteční jízdenka na lanovku v sezóně 2005 činila 23€, nahoře již nejsou další poplatky.

Večer po ubytování se v podhorském penzionu blízko Le Mongie jsme si neopustili v blízkém průsmyku naistalovat dalekohledy a vyzkoušet tak systémy před samotným zatměním. Obloha ve výši 2.144 m.n.m. byla pro nás Pražáky v jistém smyslu nepochopitelná i když světelné znečištění i zde vykonává své. Snímek se sochou cyklisty, vycházejícím Marsem a Plejádami to jasně dokládá (zdrojem světelného znečištění je pp. Barcelona a pobřežní města). S odhadem MHV mám problémy, ale náznak spirálních ramen v galaxii M33 v Trojúhelníku viděný obyčejným triedrem 8x40 hovoří jasně. Na druhou stranu nutno přiznat, že zima byla ukrutná a množství vody padající na dalekohledy ukončilo okolo druhé po půlnoci naší seanci.

Samotné zatmění Slunce jsme pozorovali ve středním Španělsku, jihovýchodně od Madridu na souřadnicích 39°41´32.7" N a 2°04´16" W v nadmořské výšce 1020 m.n.m. Místo jsme vybírali s ohledem na okolní obzor až cestou přímo z auta. Pozorování jsme začali v 6 hodin ráno ještě hluboko za svitu hvězd ustavením dalekohledů na paralaktických montážích. V této nadmořské výšce bylo třeba teplého oblečení, pozoruhodné je, že i když touto dobou je ve Španělsku ještě poměrně teplo, kulicha a bundy jsme odkládali až po poledni. Svítání bylo barvité, jasnou oblohu do červena barvil jen úzký pruh mraků na jihovýchodě. Zatmění začalo v 8.41 místního času a poslední snímek výstupu je z 12.27. Celý průběh je nasnímán po minutě refraktorem ED-80 (80/600mm) kamerou v režimu snímkování a cca po dvou minutách také SCT 203/2032mm na DSLR. V blízkosti totality bylo pořízeno i několik snímků okolní krajiny s pevně nastavenou manuální expozicí ukazující průběh setmění. Po prohlídnutí snímků jsme zjistili, že jsme pozorovali velmi těsně na centrální linii zatmění.

Pro zajímavost je zde i snímek z konce totality svědčící o nerovnostech měsíčního povrchu - tenká linie je několikrát přerušená a nerovnoměrná.

Další geograficky zajímavou zastávkou byl nejjižnější cíp pevninské Evropy - španělské městečko Tárifa. Fotografie nemohou vypovědět atmosféru věčně šlehajícího větru, kdy udržet kameru je téměř nemožné a z Afriky větrem přinášený písek zalézá za límec. Ne nadarmo toto město drží smutný španělský primát v počtu sebevražd. Proč tomu tak je pochopíte po zde strávené noci - v první chvíli dodá vítr pocit dobrodružnosti a zajímavosti, ale po noci, kdy meluzína zalézá do pokoje, hvízdá chodbou a vítr se celou noc se stejnou intenzitou prohání úzkými uličkami pochopíte. O jeho neutichající přítomnosti svědčí i obrovské množství větrných elektráren na kopcích severně od Tárify (a nejen tam). I když počasí bylo výborné, africký kontinent se rýsoval na jižním obzoru jen velmi nesměle.

Z pochopitelných důvodů jsme nemohli opominout ani sousední výběžek - Gibraltar a některá další historicky významná místa cestou.


Produkty nenalezeny

dalekohled
0.377445220947