Pozorovací podmínky
Pozorovací podmínky velmi ovlivňují, co můžeme vidět během pozorování. Zahrnují výběr pozorovacího stanoviště, průhlednost oblohy, záření oblohy a tzv. seeing. Porozumění tomu, co se pod těmito pojmy skrývá, nám pomůže z dalekohledu dostat maximum.
Pozorovací stanoviště a světlo
Výběr pozorovacího stanoviště je rozhodný pro to, kolik toho uvidítme. Podstatné jsou dva faktory - horizont tj. jak velkou část oblohy uvidíme (zaclánějící vysoké stromy, budovy, výhled z balkónu atp.) a osvětlení. Chceme-li pozorovat deep-sky objekty (mlhoviny, galaxie, slabé hvězdokupy), je nezbytné vybrat takové stanoviště, ze kterého není vidět žádný přímý zdroj světla (okna v budovách, pouliční lampy, reflektory projíždějících aut). Lidskému oku trvá první přivyknutí na tmu (akomodace oka) do cca 5 minut, ale přivyknutí pro seriózní astronomická pozorování trvá až hodinu. Proto zapomeňme také na baterky, zapalovače či mobilní telefony. Nejméně rušivé je červené světlo a pro potřeby pozorovatelů (nahlížení do map či poznámek) jsou v nabídce červené svítilny.
Průhlednost
je dána mraky, vzdušnou vlhkostí a vzdušnými částicemi. Silné kumuly jsou zcela neprůhledné a pozorovat pod nimi nás nenapadne. Zatímco cirry (řasy) jsou tenké a jasné hvězdy je prosvítí. Vzduch, obsahující mnoho vlhkosti a jemných částic pohlcuje více dopadajícího světla, rozptyluje ho a u slabých objektů jako jsou mlhoviny výrazně snižuje kontrast nebo je příčinou, že nejsou vidět vůbec. Na průhlednost mají vliv i jemné částečky vulkanického popela a aerosolů, pohybujících se v horních vrstvách atmosféry. Za ideální podmínky lze označit temnou, inkoustově modrou oblohu.
Záření oblohy
Obloha je ozářená Měsícem, ve vyšších zeměpisných šířkách polárními zářemi, přirozeným zářením oblohy a světelným znečištěním. Toto světlo se láme a rozptyluje na výše uvedených částečkách a vlhkosti a způsobuje záření oblohy. Jeho důsledkem je při pohledu do dalekohledu světlé pozadí zorného pole, což způsobuje u jasných objektů snížení kontrastu a slabší objekty jako mlhoviny a galaxie nemusí být vidět vůbec.
Pro pozorování deep-sky objektů je nejlépe vybrat bezměsíčnou noc, daleko od zdrojů světelného znečištění, daleko od měst a průmyslových zón. Částečnou pomocí může být LPR, CLS nebo Skyglow filtr, který nepropouští některé druhy záření a výrazně tak stmavuje pozadí. Záření oblohy příliš nevadí pozorování planet a Měsíce a to i z města. Kontrast lze zvýšit použitím různých filtrů.
Seeing - neklid atmosféry
Seeing vypovídá o stabilitě a neklidu atmosféry a má vliv na množství detailů, které budeme schopni rozlišit. Naše atmosféra funguje jako soustava čoček, které lámou a mění směr přicházejícího světla. Jednotlivé vrstvy atmosféry se chovají rozdílně díky různé teplotě, tlaku a hustotě, každá jinak láme světlo. Světlo z jednoho objektu prochází různými cestami a čím neklidnější je atmosféra, tím horší a neklidnější získáme v dalekohledu obraz. Tyto „kazy“ rostou se zvyšujícím se zvětšením. Za výborných podmínek rozeznáme mnoho detailů na planetách a hvězdy budou jako body. Za špatných podmínek nebudeme schopni rozeznat mnoho detailů a zaostřit hvězdy do bodu.
Následující obrázek ukazuje tvar hvězdy při velkém zvětšení a různých podmínkách seeingu od velmi špatných po téměř ideální. Za podmínek na obrázku zcela vpravo je dobré prověřit správné skolimování zrcadlových dalekohledů.
Temperování
Podobný vliv na kvalitu obrazu jako seeing mají i turbulence vzduchu uvnitř dalekohledu a teplota optických členů. Proto je dobré dalekohled před pozorováním nechat vytemperovat - vyrovnat teplotu dalekohledu a teplotou okolí. U otevřených systémů typu Newton postačí většinou kratší doba většinou do jedné hodiny, u katadioptických systémů (SCT, Mak) může jít až o několik hodin.
Ideální pozorovací podmínky
V našich podmínkách téměř nelze dosáhnout ideálu. Některé faktory ale lze ovlivnit. Světelné znečištění není všude stejné a máme možnost vybrat pozorovací stanoviště mimo město v oblastech, kde přezáření ještě není tak silné a kde budeme vzdáleni od přímých zdrojů světla. Správně vytemperování dalekohledu lze také ovlivnit a připočteme-li fakt, že atmosféra se s postupující nocí většinou zklidňuje, vyjde nám, že ideální čas pro pozorování je za bezměsíčné noci cca od půlnoci.
