Supra dalekohledy
Položek 0 ks
Cena 0 Kč s DPH

Hvězdářský dalekohled

Tato stránka je určena zejména těm, kteří vybírají svůj první astronomický dalekohled a pojmy jako čočkové, zrcadlové, katadioptické, azimutální, paralaktické či GoTo jim nic moc neříká. Pro první rozhodování stačí vědět pro jaký účel budete dalekohled používat a v neposlední řadě jak velkou investicí má první dalekohled být. Než se začtete do některé z kategorií dalekohledů, zkusme si udělat jasno v některých pojmech a faktech.

Průměr dalekohledu

Dalekohled, ať čočkový (refraktor) nebo zrcadlový (reflektor), je přístroj, který přibližuje obraz. Pro použití v astronomii je hlavním jeho přínosem shromáždění většího množství světla oproti neozbrojenému oku. Čím větší je průměr dalekohledu, tím více světla shromáždí - jinak řečeno, tím slabší objekty budeme schopni pozorovat. Zvětšení je parametr, který můžeme u dalekohledu měnit. Při koupi se tedy rozhodujeme o průměru dalekohledu a to většinou podle typu jeho využití. Zvětšení nebude při rozhodování hrát až tak významnou roli.

Orientace obrazu v dalekohledu

Převrácený obraz dalekohleduObjektiv astronomického dalekohledu vytváří vždy obraz stranově i výškově obrácený. Dalekohled sestává minimálně ze dvou optických částí - objektivu a okuláru. Okulár zvětšuje obraz vytvořený objektivem. Je pouze jeden typ dalekohledu, který má v této nejjednodušší konfiguraci vzpřímený a správně orientovaný obraz - tzv. Galileiho dalekohled. S ním se setkáme v astronomické praxi velmi zřídka např. u divadelních kukátek.
U všech ostatních typů dalekohledů se orientace obrazu musí upravit vložením soustavy zrcátek či hranolů (triedry, pozorovací dalekohledy atp.). Astronomické dalekohledy nejsou výjimkou a i u nich je obraz při použití základní konfigurace (objektiv - hranol/zrcátko - okulár) většinou stranově převrácený. Nebudeme zde dlouze probírat proč, ale zjednodušeně platí, že u dalekohledů, majících výstup v ose tubusu, tedy vzadu, lze vložením speciálního hranolu dosáhnout správně orientovaného obrazu. U většiny hvězdářských dalekohledů, majících výstup z boku dalekohledu (zejména tedy u dalekohledů konstrukce Newton) nelze bez dalších úprav dosáhnout správně orientovaného obrazu. Newtony jsou tedy pro pozorování pozemských objektů méně vhodné.

Zvětšení dalekohledu

můžeme z pohledu pozorování rozdělit na malá, střední, velká a jalová. Takové dělení je subjektivní, závisí i na typu použitého dalekohledu. Pro každého budou hranice někde trochu jinde, neberme tedy číselná vyjádření jako dogma. Zvětšení je dáno poměrem ohniskové vzdálenosti objektivu a ohniskové vzdálenosti okuláru. U binokulárních a pozorovacích dalekohledů, kde nelze vyměnit okuláry, počítá výrobce za nás a na dalekohledu zvětšení přímo udává. U astronomických dalekohledů, kde lze okuláry vyměňovat dle vlastního výběru, si zvětšení musíme vypočítat sami. Platí ještě jedna zákonitost - čím větší používáme zvětšení, tím se snižuje kontrast a jas obrazu.

Měsíc malým zvětšenímDivadelní kukátkoMalá zvětšení počínají na výše zmiňovaných divadelních kukátkách (3x), pokračují přes monokulární a binokulární dalekohledy pro sport, myslivost atp. (7x až 20x) a přes pozorovací dalekohledy (spotting scope) míří ke hranici cca 60x. Malých zvětšení tedy dosahuje většina dalekohledů určených pro pozemní pozorování. Pro astronomická pozorování je to podobné - u většiny přístrojů lze dosáhnout nejmenšího zvětšení okolo 20x až 40x s okuláry nejdelších ohnisek okolo 30-40mm.
Malá zvětšení se používají pro snadnější vyhledávání objektů (poskytují nejširší zorné pole) a pro pozorování a zvětšení objektů viditelných i pouhým okem. Malými zvětšeními provádíme veškerá pozorování na Zemi a v přírodě, na střelnicích, pozorujeme letadla, ptactvo či sportovní události.
V astronomii je používáme na základní pozorování Měsíce, jsou jimi vidět čtyři nejjasnější měsíčky Jupiteru, fáze, zejména úzký srpek Venuše, jasné otevřené hvězdokupy (Plejády, Hyády, Jesličky, chí a h v Perseu, M11 ve Štítu atp.), jasné mlhoviny (mlhovina v Orionu, galaxie v Andromedě, mlhoviny ve Střelci atd.). Naopak Saturnův prstenec vidět není nebo jen ve velmi hrubém náznaku.

Hvězdokupa M11Střední zvětšení začínají okolo 60x až 80x a končí okolo 150x až 200x. Pro pozemní pozorování se používají skutečně výjimečně, protože zorné pole je již velmi malé, navíc pozorujeme v přízemní vrstvě vzduchu, která je neklidná a významně degraduje kvalitu obrazu. Pozorování vyžaduje velmi robustní a bytelný stativ, který většinou na toulkách přírodou nemáme po ruce.
V amatérské astronomii se střední zvětšení používají pro základní pozorování planet. Na Jupiteru jsou zřetelné pásy, je vidět Saturnův prstenec obepínající planetu, na Marsu lze spatřit polární čepičky a náznaky povrchových útvarů. Množství viditelných detailů již značně závisí nejen na pozorovacích podmínkách, ale i na průměru dalekohledu a tím i na jeho rozlišovací schopnosti. Pro pozorování objektů vzdáleného vesmíru jde o nejpoužívanější zvětšení. Pozorují se objekty již pouhým okem neviditelné, dvojhvězdy, otevřené i kulové hvězdokupy, galaxie a větší planetární mlhoviny. I zde platí, že využití středního zvětšení je zásadně ovlivněno průměrem dalekohledu, tentokráte výše uvedenou zákonitostí, že čím větší máme dalekohled, tím slabší objekty můžeme pozorovat.

Jupiter dalekohledemZa velká zvětšení považujeme zvětšení přesahující 200x. Jejich použití je specifické i v astronomii. Možnost použít velká zvětšení je limitována především pozorovacími podmínkami, a to zejména tzv. seeingem, zjednodušeně řečeno neklidem vzduchu.
Velká zvětšení, pokud tedy podmínky dovolí, používáme na "procházky" po Měsíci, detailní pozorování struktur na planetách (atmosférické víry na Jupiteru, jemnější strukturu Saturnových prstenců, albedové útvary na Marsu atp.), na rozlišení těsných dvojhvězd, na struktury kulových hvězdokup, na planetární mlhoviny a slabší galaxie. Velká zvětšení jsou již dramaticky ovlivněna průměrem dalekohledu a to nejen z důvodu rozlišení detailů, ale i z důvodu klesajícícho kontrastu a jasu obrazu v závislosti na průměru a zvětšení.

Jalové zvětšení neboli zvětšení přesahující maximální užitečné zvětšení je dáno schopností oka. Pokud paprsek vstupující do oka bude užší než cca 0,5 mm, čili pokud výstupní pupila dalekohledu poklesne pod 0,5 mm, oko již dále není schopno zpracovat další drobnější detaily. Přepočteno jednoduchou matematikou - pokud zvětšení přesáhne dvojnásobek průměru dalekohledu v milimetrech (2 x D [mm]), obraz se sice dále zvětší, ale nebudou v něm již nové detaily, resp. bude se rozostřovat podobně jako když zvětšujeme digitální fotografii nad všechny meze.
Výstupní pupilu dalekohledu, tedy světlý kroužek, který uvidíme při pohledu do okuláru ze vzdálenosti cca 30 cm, spočteme snadno jako podíl průměru dalekohledu v milimetrech a zvětšení.

Pokračování ....


Produkty nenalezeny

dalekohled
0.341057777405