Supra dalekohledy

Fotografie letadel v letových výškách

S fotografií letadel na zemi je to skoro jako s focením nádraží – najít vhodnou polohu, zvolit objektiv a mít dobré světlo. Fotografování letadel v letových výškách 8 až 12 tisíc metrů je však komplikovanější. Co má ale společného astronomie potažmo amatérská astrofotografie a fotografie vysoko letících letadel? Společným předpokladem úspěchu je jasná obloha, klidný vzduch, dostatečně velký, nejlépe astronomický dalekohled atd.

V následujících odstavcích jsou popisovány zkušenosti a technika fotografování letadel digitální zrcadlovkou. Po odejmutí objektivu se použije k připojení dalekohledu tzv. T-kroužek dle značky fotoaparátu a redukce do okulárového výtahu dalekohledu. Tímto spojením získáme teleobjektiv s ohniskovou vzdáleností dalekohledu, pevnou clonou odpovídající světelnosti dalekohledu a samozřejmě s manuálním ostřením.

McDonell Douglas MD11 (UPS) Kowa Prominar

Z praxe vyplývá, že ideálním strojem pro focení je dalekohled s vysokým kontrastem a ohniskovou vzdáleností okolo 2-3 metrů s ohledem na velikost čipu. Je lepší ovšem začínat s kratším ohniskem. Dalekohled by měl být umístěný na volně pohyblivé, lépe azimutální montáži. Vhodné jsou dalekohledy s průměrem 20 až 30 cm. Menší dalekohledy při výše uvedené ohniskové vzdálenosti mají malou světelnost a je nutné použít delší expoziční časy, větší naopak trpí nadměrnými turbulencemi vzduchu a průměr tak není výrazným přínosem pro zachycené detaily. Z optických konstrukcí by se pro naší úlohu nejlépe hodil APO refraktor, ale z důvodu cenové náročnosti můžeme dát přednost dalšímu v pořadí - zrcadlovému dalekohledu typu Newton. Pro tuto volbu mluví snadné seřízení, jednoduchá optická konstrukce s dvěma odraznými plochami poskytující dobrý kontrast, otevřený tubus pro rychlou temperaci a v neposlední řadě vhodná a cenově dostupná montáž umožňující snadnou ovladatelnost. Pro začátek je ideální „letecký“ dalekohled tzv. dobson např. 200/1200 mm nebo 250/1250 mm, z počátku bez použití Barlowa či korekčního členu.

Boeing 777 Qatar Cargo

Dobrá fotografie začíná výběrem vhodného místa a času. Ideální jsou ranní nebo podvečerní hodiny, kdy vzduch je klidný, neprohřátý. Divácky vděčné snímky jsou ty, kde je letadlo vidět nejen od břicha, ale nasvětlené z boku. Letecký koridor by tak měl být na severozápadě, severu, severovýchodě, prostě proti Slunci. S ohledem na neklid vzduchu v tubusu je praktické, aby samotný dalekohled byl ve stínu a nedocházelo tak k nerovnoměrnému prohřívání tubusu (obzvláště u tmavých tubusů).

Dalším problémem je zachycení letadla vůbec. Pro ty, co mají mírné vady zraku, je největším trestem absence kondenzačních čar v období vysokého tlaku vzduchu. Tehdy je problém letadlo vůbec najít. Pro informaci o pohybujících se letadlech v okolí je výbornou pomůckou v době všude přítomného internetu a mobilních aplikací webová stránka www.flightradar24.com, kde můžete sledovat letecký provoz v on-line přenosu.

Základním předpokladem nalezení a sledování letadla je seřízený hledáček a povědomí o velikosti obrazu letadla na čipu. Můžeme se pokusit zachytit letadlo přes hledáček fotoaparátu nebo na živém náhledu na displeji, ale rychle zjistíme, že tato cesta je náročná. Pohodlnější je vést dalekohled podle seřízeného hledáčku a spoušť fotoaparátu „odpalovat“ dálkově.

Airbus A320 Thomas Cook

Zásadním problémem je ostrost obrazu. Používáme-li dalekohled konstrukce Newton, je prvním bodem, zejména po přepravě na pozorovací stanoviště kontrola kolimace, tedy seřízení optických os dalekohledu. Poté začíná samotné zaostřování obrazu. Letadlo, na rozdíl od zmiňovaného nádraží nepostojí, jeho úhlová rychlost pohybu se rychle mění se zdánlivou výškou nad obzorem. Automatické ostření, které je u běžných fotografických objektivů, zde chybí. Ostřit musíme ručně okulárovým výtahem dalekohledu. Tady je každá rada drahá, neboť pro detaily na snímku je třeba opravdu precizní zaostření. Z praxe sice lze zaostřit letadlo ve chvílích, kdy je ještě nízko u obzoru, případně si pomoct zaostřením na vzdálený pozemský cíl, ale vzhledem k velké vzdálenosti a běžnému neklidu vzduchu toto zaostření není dokonalé. Ostřit ve chvíli, kdy se letoun blíží nadhlavníku např. ve vyzvětšovaném živém náhledu je prakticky nemožné. Než se praxí naučíme zaostřovat, je rozumné při focení ostření aproximovat, tzn jemně přeostřovat během snímání. Ostatně úspěšnost prokreslených a ostrých snímků je v poměru okolo 1:20 (alespoň ze začátku). K tomuto je jednoznačně vhodný buď velmi jemný posuv ostření (1:10) nebo pomalé elektrické ostření.

Další zákeřností je fakt, že snímek letounu znamená vysoce kontrastní, většinou bílý či v jiných zářivých barvách vykreslený objekt proti jednolité, v malém zorném poli v podstatě homogenní, modré barvě. Při nastavených vyšších citlivostech ISO se okamžitě ve snímku objevuje šum. Je optimální s nastavením citlivosti nepřekročit 200 až 250 ISO (tato hodnota se může lišit podle typu fotoaparátu a vlastností obrazového procesoru, ale obecně lze doporučit - čím nižší citlivost, tím lépe). Podobně je to s nastavením času expozice. Pokud si spočtete, jakou vzdálenost urazí letadlo, letící rychlostí 800 km/h během expozice, dojdete k závěru, že při expozicích delších než cca 1/800 s bude obraz rozmazaný vlivem pohybu cíle. Neostrost v pixelech lze samozřejmě spočíst při znalosti ohniskové vzdálenosti dalekohledu a velikosti pixelu snímače. Opět tak platí, čím kratší expozice, tím lépe.

Antonov AN-124

Některé problémy lze eliminovat technikou snímání videa podobně, jako se dnes natáčejí planety. Zásadní rozdíl je ovšem v počtu snímků. Zatímco pootočení planety Jupiter se na videích projevuje okolo 5 až 10 minut (7000 a více snímků při rychlosti 25 fps) a následně tak způsobuje problémy ve zpracování a ruší ostrost povrchových útvarů, změny v osvětlení a viditelnosti geometrických tvarů u rychle letícího stroje dovolují ke skládání využít řádově jednotky snímků. Výhodou je možnost záznamu videa ve full HD kvalitě u většiny dnes prodávaných zrcadlovek. Ke zpracování lze použít např. volně šiřitelný program Registax, k následné úpravě běžné grafické programy. Tato technika umožní eliminovat šum a úrovňovým doostřováním dosáhnout větší prokreslenosti detailů.

Inspirativní foto lze najít (od slova hledat) např. na webu www.planes.cz. Specializovaných stránek je několik, nám však pozorovacími podmínkami a použitou technikou je nejbližší www.extremespotting.com, kde lze nalézt informace i o focení letadel kompaktem či telefonem.

Tento článek byl otištěn ve věstníku Pražské pobočky České astronomické společnosti Corona Pragensis č. 3/2013. Zároveň děkuji za korektury a opravy Lukášovi Kalistovi.

23.10.2013

Jan Zahajský



výrobek
T2 BAADER #16 REDUKCE T2/2” (2” T-ADAPTÉR)

Redukce z vnitřního T2 závitu (tj.vnější T2) na okulárový tubus 2”. Ve 2” osazena vnitřním filtrovým závitem M48 a dále vnitřním T2 závitem. Optická délka 2mm. Ve spojení např. s příslušným T-koužkem lze použít jako univerzální 2” T-adaptér nebo držák

740 Kč s DPH Detail produktu Je skladem

výrobek
T-KROUŽEK BAADER 2408319 CANON EOS SRL/DSLR

Mezikroužek mezi T2 závitem a SRL (zrcadlovkou). Nutno specifikovat typ fotoaparátu (Canon, Minolta, Nikon, Pentax, Zenit/Praktica,...)

580 Kč s DPH Detail produktu Je skladem

výrobek
PŘÍSLUŠENSTVÍ - SKY-WATCHER 2” KOMA KOREKTOR...

Korektor komy s upínacím průměrem 2”. Odstraňuje optickou vadu - komu u Newtonových systémů. Součástí dodávky je samotný optický člen, redukce z vnějšího závitu na 2” šachtu (pro starší typy výtahů SW) a 2” prodlužovač pro vizuální použití. Koma korektor

5 320 Kč s DPH Detail produktu Je skladem

výrobek
KOLIMÁTOR T-S LA-2 ŠIKMÝ 1.25” LASEROVÝ

Universální laserový kolimátor pro seřizování soustav NEWTON. Laserový paprsek dopadá zpět na šikmou plochu s terčíkem pro lepší viditelnost efektu seřizování. Kolimátor má stavitelnou intenzitu laseru v 7 stupních. Upínací průměr 1.25”.

1 440 Kč s DPH Detail produktu Je skladem
dalekohled
0.373808860779