Supra dalekohledy

Jak vybrat a porovnat binokuláry

Rádi byste si zakoupili triedr neboli binokulár na procházky po přírodě, na pozorování ptáků, na sledování letadel či myslivost. Přečtete několik internetových článků a vyberete si rozměr. Anebo vyrazíte do obchodu … a najednou je ve vybraném rozměru spousta typů a značek. Jaký je mezi nimi rozdíl? Ano, jsou parametry, které lze vyčíst z katalogu – zvětšení, zorné pole, odolnost vůči vodě, použitá skla atp. Jenže hlavní rozdíly se skrývají v samotném obrazu a pokud víte, jak ty rozdíly rozeznat, budete mít jasno anebo naopak zamotanou hlavu. Pokud vlastníte starší "vynikající" dalekohled (po dědovi z války, z hypermarketu, ...), vezměte si jej na srovnání s sebou.

Následující odstavce vám napoví pár tipů při výběru binokuláru, na které se, vedle  technických parametrů, má význam podívat. Opomiňme mechanickou konstrukci triedrů, soustřeďme se na optiku a kvalitu její konstrukce a zpracování.

Příprava

Máte-li za sebou první krok – máte vybraný rozměr tedy zvětšení a průměr objektivu (jinak na myslivost, jinak k moři, jinak na ptáčky), pak při prvotním srovnávání platí zásada srovnávat dalekohledy stejných parametrů, tedy zvětšení a průměru objektivů (např. 8x42, 10x50 atp.).

Binokulár Barr & Stroud 10x42 Sahara

Než začnete pořádně sledovat detaily obrazu, nastavte si správně rozteč obou okulárů, odpovídající rozteči očí. Vezměte za oba tubusy a jejich roztažením nebo naopak stlačením nastavte vyhovující vzdálenost okulárů dalekohledu. Některé dalekohledy mají orientační stupnice. Obrazy z obou tubusů se musí „slít“ do jednoho. Špatně nastavená rozteč tzv. IPD vytváří černé měsíčky na okraji zorného pole, okraje zorného pole jsou neostré případně vnímáte obraz jen z jednoho tubusu atp.

Nastavení správné IPD u binokuláru.

Dále si nastavte správnou výšku očnic. Dalekohledy mají sklopné nebo výsuvné očnice. Ve spodní, zasunuté poloze lze pozorovat s brýlemi, v horní poloze potom bez brýlí. Některé modely mají ve výšce očnic i rezervu, takže stačí mezipoloha výšky očnic. Musíte vidět pohodlně celé zorné pole a to ostře ohraničené černým okrajem.

Systém výsuvných očnic u binokulárů.

Základem je jeden obraz

První test, ale naprosto základní, je souosost. Binokulár je složený ze dvou samostatných tubusů. Jejich osy musí být zkolimované, tedy obrazy natolik shodné, že je mozek bez námahy složí v jeden obraz. Pádem nebo jiným rázem může dojít k rozkolimování, což má za následek dvojitý obraz. V závažných případech je vidět hned dva vzájemné posunuté obrazy – hlava to nebere, nesloží. Většinou je ale vada malá, na první pohled těžko pozorovatelná. Zaměřte se na výrazný, vzdálený, ale nepříliš velký cíl např. anténu, strom na horizontu a dívejte se delší dobu – minutku, dvě. Pokud začnou bolet oči nebo hlava, může to být problém. Trénovaný pozorovatel umí upřít oči do dálky (do blba) na bod v nekonečnu (tento způsob se používá na pozorování tištěných 3D obrázků). Je-li vada přítomna  pak se obraz skutečně rozloží do dvou, byť jen velmi mírně posunutých. Je lépe si to několikrát zopakovat a mezi pokusy nechat oči odpočinout. Vadu odhalí spolehlivě optický kolimátor, kterým jsou vybaveny výroby a servisy. Kupujete-li nový dalekohled, takový rovnou odložte – v tomto případě nejde o vlastnost, ale o skutečnou předprodejní vadu.

Dvojitý, rozdvojený obraz binokuláru.

Zdánlivé zorné pole

Porovnáváte-li několik dalekohledů najednou, dalším viditelným parametrem, udávající jakýsi komfort pozorování je velikost zdánlivého zorného pole – tedy oblast, kterou nám dalekohled zobrazí. Z praxe je známo, že pojem zorné pole pochopí laik, až když může vyzkoušet dva dalekohledy s velkým rozdílem velikosti zorného pole (např. dalekohledy 8x42 s polem 5.6° a 8°). Buď bude přehnaně řečeno pohled ”pohledem do komína”, nebo jinak řečeno světlo na konci tunelu nebo to bude komfortní ”širokoúhlé kino”. ZZP se udává ve stupních, někdy v metrech na kilometr vzdálenosti. Převod je jednoduchý - stupně * 17.5 dají údaj v metrech na km. Je třeba mít na paměti, že vždy je něco za něco a daní za širší zorné pole bývá horší kvalita obrazu v jeho krajích.

Srovnání zorných polí binokuláru

Kraje, ach ty kraje ...

S šířkou zorného pole jde ruku v ruce ostrost obrazu v zorném poli. Oči se většinou soustředí na střed zorného pole. Z toho důvodu si neinformovaný zájemce neostrosti obrazu v okrajích pole většinou nevšimne (v extrémních případech tržšťových dalekohledů jsou neostré až ¾ zorného pole). Pozorovací úhel, kde oko rozeznává podrobně detaily při soustředěném pohledu je okolo 2 - 5° podle okolností. Řečeno jinak – pokud okulár, do kterého koukáme má zdánlivé zorné pole řekněme 64° (lze spočíst jako součin zvětšení a zdánlivého zorného pole např. viz výše 8x 8° = 64°), oko je schopno velmi ostře vidět cca 1/20 tohoto pole. Pokud tedy zaměříte pohled očima mimo střed, můžete posuzovat ostrost zorného pole až do krajů. A tady ouha – skutečně výjimečně se vyskytnou dalekohledy s obrazem ostrým až do kraje, navíc budou ve valné většině buď malého průměru nebo/i vysoké ceny. Takže posuzovat s mírou, přiměřeně ceně.

Je libo soudek nebo polštářek?

S pohledem do okraje zorného pole souvisí i další vlastnost – distorze neboli „ohýbání linií”. Podívejte se na nějakou rovnou linii – střechu, okno, hranu domu tak, aby byla  přes celé zorné pole. A dalekohledem pohybujte zvolna tak, aby se hrana posunula ke kraji zorného pole. Ve většině případů levnějších dalekohledů se začne ohýbat – vybouluje-li se od středu ke kraji, jde o soudkovitost, promačkává-li se ke středu, jde o poduškovitost, která bývá častější. Pro pozorování v přírodě drobná distrorze nevadí, v pestém obraze není patrná. Při použití na pozorování architektury, horizontu (na moři apod.) ap. to však může působit rušivě. Jako u všeho – jde o míru.

Soudkovitost a poduškovitost obrazu binokuláru.

Barevnější je veselejší

Barevná vada neboli chromatická aberace je způsobena průchodem světla jednotlivou čočkou, kdy se "paprsky světla" různých vlnových délek sbíhají v různých ohniscích (ideální stav by byl v jednom ohnisku). K výraznému snížení se používají dvojčočkové objektivy tzv. achromáty. Tyto achromáty má většina triedrů na trhu. Barevná vada se projevuje jako duha na okrajích kontrastního rozhraní (střecha nebo anténa proti obloze, Měsíc proti černé noční obloze atp.). Bývá na jedné straně žluto-zelená na druhé straně modro-fialová. Opět tedy nejde o vadu ve smyslu vadného výrobku, ale o vlastnost optické konstrukce. Výrobce ji může návrhem optiky jenom zmenšit. Je jasné, že při menším zvětšení bude méně patrná než při větším, zvětšuje se od středu ke kraji zorného pole. Běžnému pozorování za denního světla v přírodě při zvětšení do 10x až 12x nevadí, neruší. Skvělé ukázky barevné vady lze najít u binokulárů s proměnným zvětšením (zoom), kde v horním rozsahu zvětšení nejen, že je patrná, ale ztěžuje přesné zaostření obrazu. Techničtí rejpalové, fajnšmekři a ti, kteří potřebují barevně věrný obraz bez kompromisů si však koupí dalekohled s apochromatickým objektivem zkráceně apochromátem, tedy takovým, který má barevnou vadu ještě více redukovanou (u špičkových modelů nepozorovatelnou).

Ukázka barevné vady binokuláru.

Bílá je bělejší ...

Na spoustě webových stánek jsou uváděny parametry jako soumrakový faktor, světelnost apod. Vycházejí z teoretických předpokladů, že dalekohled je vyroben ideálně. To je špatně. Špatně udělaný dalekohled 7x50 může dávat horší obraz než špičkově zpracovaný dalekohled 8x42 (7x50 má sice větší sběrnou plochu – více světla o 43%, ale typem antireflexních vrstev, odlesky a dalšími ”špatnostmi“ může obraz zdegradovat tak, že menší a precizněji navržený dalekohled bude díky ostrosti a kontrastu ”lépe čitelný”). Použitá skla, černění fazet čoček, provedení hran hranolů, systém antireflexních vrstev, vnitřní clony, přesah tubusu přes objektivy a precizní vyčernění výrazně sníží vliv parazitního světla a vnitřní rušivé odrazy. To vše má vliv na kontrast obrazu. Dobré je srovnávat opět vedle sebe dva přístroje shodných základních parametrů. První dojem napoví už systém antireflexních vrstev – podíváte-li zpředu z větší vzdálenosti do dalekohledu, do objektivů resp. spíš na objektivy, čím méně odlesků uvidíte, tím lépe, tím více světla prochází do přístroje. Čím zřetelněji vidíte „vnitřnosti“ dalekohledu, tím lépe. Stejně tak, pokud se podíváte přes objektivy dalekohledu proti bílé ploše viz obrázek, bývá vidět rozdíl. S nadsázkou platí, že nejlepší antireflexní úprava je ta, která není vidět.

Podívejte se dalekohledem na bílou stěnu, případně na černé plochy např. hluboké stíny – bílá se očekává bílá a ne našedlá a černá se očekává černá a ne našedlá. Zákeřným testem je potom večerní test na vzdálenější lampu či jiný jasný, ale malý zdroj světla. Jakmile zdroj schováte těsně za okraj zorného pole, neměly by být vidět žádné odlesky v zorném poli. Pokud jsou, světlo se prostě někde v přístroji odráží, dopadá na optické plochy a snižuje tak kontrast obrazu. Znamená to, že přístroj bez odlesků bude mít i za dne lepší kontrast. Ovšem podobné odlesky může způsobit i hrubá nečistota na objektivu dalekohledu nebo někde uvnitř přístroje (kapka vody, u starších či poškozených přístrojů např. vyštíplý hranol atp.).

Propustnost binokuláru proti bílé zdiOdrazy silného zdroje v binokuláru

 

Nabroušený jako břitva nebo měkký jako ručník?

Velmi důležité, možná nejdůležitější je až na konci – ostrost kresby. Jak je napsáno dříve, oko vnímá jen poměrně malou část zorného pole jako ostrou. Pozorujete a soustředíte se většinou na malou část středu zorného pole tzv. v ose. Na kresbě v této části záleží - tam by měla být kresba ostrá jako břitva. Tu ovlivňuje přesnost opracování optických ploch, čoček a hranolů, seřízení optických členů do optické osy a mohou tomu pomoct i antireflexní vrstvy, zvyšující kontrast obrazu. Ostrost je spojena s rozlišovací schopností. Běžné binokuláry se zvětšením okolo 10x se pohybují daleko od své teoretické rozlišovací schopnosti (zvládly by větší zvětšení). Rozlišení a ostrost obrazu je tedy dána rozlišovací schopností oka. A tady se vrací otázka, co dalekohledem uvidíte. Schopnost zdravého oka je rozlišit dva kontrastní body, linky, vzdálené od sebe okolo 2´ (oblouková minuta) tedy asi 60 cm na kilometr (komu to dělá problémy přepočet do představitelné formy, tak 0.6 mm na 1 metr). Dalekohled detaily přibližuje, tedy úhlově zvětšuje. Ideálně zkonstruovaným přístrojem za ideálních pozorovacích podmínek (dostatek světla, klidný vzduch, …) se zvětšením např. 10x jste schopni od sebe rozlišit dva kontrastní detaily, vzdálené od sebe cca 6 cm na vzdálenost jednoho kilometru.

Ostřed na středu zorného pole binokuláru.

Obr.: Srovnávací snímky za okulárem dalekohledu za zamračeného počasí (malý kontrast). Pro srovnávací snímky byly použity binokuláry jeden nižší střední třídy (tedy ne tržiště :o) a druhý binokulár vyšší třídy stejných parametrů (10x42). Stejné parametry expozice, automatické zaostření na střed komínu, vybrány nejlepší snímky z několika, výřez středu obrázku.

Závěrem všeho s mírou a podle kapsy

Našly by se ještě další vady obrazu (astigmatismus, koma atp.), ale cílem bylo ukázat ty nejnápadnější. Závěrem je nutné poznamenat, že přístroj je třeba posuzovat jako celek a to zejména vzhledem k jeho ceně. V každém dalekohledu se výše uvedené vlastnosti vzájemně kombinují a mnohdy je těžké je i od sebe zejména v kraji zorného pole odlišit. U binokulárů v cenové relaci okolo 1.000 Kč naleznete valnou většinu zmíněných vad v jasně viditelné formě, naopak u přístrojů tzv. hi-endu je budete hledat těžko (i když určitě najdete), ale kriticky si položte otázku, kolik by stál přístroj všech vad obrazu prostý, zda je vůbec vyrobitelný a zda je to pro běžné pozorování účelné. A prodejce Vás bude při zkoušení milovat …. :o)



výrobek
BINOKULÁR KOWA XD 8.5x44 DCF PROMINAR GENESIS...

Špičkový přímohledný binokulár špičkového japonského výrobce optiky a laboratorní techniky. Díky použití dvou XD členů v objektivech zcela eliminuje zbytkovou barevnou vadu a dává extrémně jasný obraz s vysokým kontrastem a podáním barev, které běžné ac

31 800 Kč s DPH Detail produktu Je skladem
dalekohled
0.529325008392