Refraktory - čočkové dalekohledy

Pokud se řekne astronomický dalekohled, většině se vybaví některý z dalekohledů, které je možné vidět ve většině historických hvězdáren - dlouhé trouby na mohutných betonových podstavcích. Ano, to jsou do počátku 20. století nejrozšířenější dalekohledy, dalekohledy čočkové tzv. refraktory, ať pro amatérská či profesionální pozorování. Hlavní částí je čočkový objektiv, jehož základními parametry je jeho průměr a ohnisková vzdálenost. Ohnisková vzdálenost dalekohledu je potom i přibližnou délkou konstrukční.

První, právě čočkový dalekohled použil pro pozorování oblohy Galileo Galilei v roce 1610 a objevil s ním čtyři jasné měsíce planety Jupiter. Jinou konstrukci zvolil Johannes Kepler. Oba principy dalekohledů, Galileův a Keplerův daly základ konstrukci všech čočkových dalekohledů dodnes používaných a vyráběných od divadelních kukátek, binokulárů, spektivů až po fotografické astronomické speciály.

Dnes, s ohledem na vlastnosti, jsou čočkové dalekohledy v astronomii odsunuty poněkud stranou, mají specifické použití. Nicméně v amatérské astronomii se stále používají zejména pro pozorování jasných objektů - Měsíce, planet, dvojhvězd atp. Bohaté využítí mají potom refraktory vyšší kvalitativní třídy v astrofotografii.

Nezastupitelné místo mají refraktory v použití na pozemská pozorování. Další informace jsou u jednotlivých kategorií čočkových dalekohledů.