Filtry pro pozorování Slunce v čáře H-Alfa

Každý ze systémů dalekohledů pro pozorování fotosféry Slunce v čáře vodíku sestává minimálně ze dvou až tří typů filtrů.

Na vstupu do dalekohledu je umístěn (buď samostatně nebo napařený na prvním optickém členu) tzv. energetický filtr (ERF). Tento filtr, dodávaný samostatně je kombinací širokopásmového červeného filtru (ať již červeného skla nebo interferenčního filtru) a tepelného, tzv. IR blok filtru, který minimalizuje vstup tepelného záření do dalekohledu.

Druhým filtrem je vysoce úzkopásmový filtr, tzv. etalon. U většiny systému je etalon laditelný mechanicky, pneumaticky (tlakově) nebo teplotně. Výsledná kvalita obrazu je dána právě vlastnostmi etalonu. Čím užší pásmo okolo středu čáry vodíku H-Alfa (656,28 nm) etalon propouští, tím více detailů bude viditelných na povrchu Slunce, ale i tím větší průměr dalekohledu je třeba k tomu, aby obraz nebyl příliš tmavý. Etalon může být i zdvojený, tzv. double stack. Tím se zužuje pásmo propustnosti a detaily ve fotosféře jsou kontrastnější, ovšem obraz je tmavší. Šířky propustnosti se liší - pro přehledové pozorování se pohybují od 0,8 do 1 Å (angstroem = 0.1 nm), pro běžné amatérské pozorování dějů ve sluneční fotosféře 0.5 - 0.7 Å a pro vědecké aplikace a pozorovaní velmi jemných struktur 0.25 - 0.6 Å.

Třetím filtrem je selektivní filtr, který vybírá z etalonem propuštěných peaků právě ten v čáře vodíku. Tento filtr je zpravidla umístěn v "hranolovém" nástavci, případně pro potřeby obrazového záznamu může být i přímý.

Filtry jsou nabízeny buď samostatně nebo v sadách a umožňují tak konstrukci vlastního H-Alfa dalekohledu. Při konstrukci je třeba dbát pokynů a upozornění výrobců u jednotlivých typů filtrů.