Okuláry

Okulár je optická polovina dalekohledu - spolu s objektivem tvoří optickou podstatu dalekohledu. Okulár je soustava čoček, do které se pozorovatel kouká. K dalekohledu je vhodné mít sadu okulárů, aby bylo možné používat různá zvětšení: velké na planety, střední na Měsíc, menší na rozsáhlá hvězdná uskupení a pro snadné vyhledávání apod.

Okuláry se odlišují optickou stavbou. Nejběžnější jsou konstrukce Kellner, Plössl, orthoskopické, Erfle a modernější vícečlenné s důrazem na komfort a šířku zorného pole. Navíc se vyrábějí  okuláry s nejrůznějšími hybridními nebo speciálními systémy.

Optické vlastnosti okuláru jsou určeny především jeho ohniskovou vzdáleností, dále pak vzdáleností výstupní pupily a velikostí (úhlem) zdánlivého zorného pole. 

Z ohniskové vzdálenosti okuláru lze určit zvětšení dalekohledu: ohniskovou vzdálenost objektivu vydělíme touto ohniskovou vzdáleností okuláru a vyjde zvětšení  dané soustavy. Z toho plyne, že čím kratší ohnisko okuláru, tím větší zvětšení bude poskytovat v dalekohledu. Každý dalekohled má svoje zobrazovací limity a nelze zvětšení zvyšovat do nekonečna. U běžných dalekohledů (přesněji: objektivů)  platí, že jejich maximální použitelné zvětšení odpovídá podle kvality objektivu 1.5-2násobku průměru objektivu v milimetrech. Větší zvětšení je tzv. prázdné neboli jalové zvětšení, protože nezobrazí další podrobnosti. Např. u obyčejného dalekohledu s objektivem 80/600 mm má smysl použít maximálně 120násobné zvětšení (a tedy okulár 5 mm).

Vzdálenost výstupní pupily vypovídá o tom, jak blízko je třeba oko přiblížit k okuláru, aby pozorovatel uzřel celé zorné pole; tato veličina tedy vypovídá o pozorovacím komfortu. Obzvlášť pro pozorovatele s brýlemi je třeba, aby vzdálenost výstupní pupily byla alespoň 15 mm a případně aby okulár byl vybaven sklopnou nebo výškově stavitelnou očnicí.

Široké zdánlivé zorné pole okuláru zvětšuje zážitek z pozorování hvězdných polí. Skutečnou úhlovou velikost zorného pole u okuláru zjistíme přibližně tak, že velikost zdánlivého zorného pole okuláru vydělíme zvětšením dalekohledu s daným okulárem. Např. u okuláru se zorným polem 60 stupňů a při zvětšení dalekohledu 100x bude skutečné zorné pole 0.6 stupně, tedy 36 obloukových minut. 

Z mechanického hlediska je důležitý upínací průměr okuláru, který musí odpovídat světlosti tubusku, do kterého se okulár zasouvá. Dnes  jsou zažité již pouze dva standardizované rozměry - 1,25” (31.75 mm) a 2” (50.8 mm).